Den 1

0 Nm

Marina Veruda, Pula

O půl desáté vyzvedáváme u Grandu z Jachtbusu nového průvodce 888 přístavů a zátok + simkartu na internet. V dobré náladě čekáme o půl hodiny „dýl“, ale už se těšíme, co nás letos čeká.

Po desáté voláme Háni, že je nabíráme u práce, kde Hanka otročí i v noci. Po menší komplikaci se zakódováním dveří jedeme na tradiční nákup do Tesca. Vykoupili nám skoro všechny cidery, Mira chtěl něco neustále ochutnávat. Z Brna odjíždíme cca v 11:30 přes Břeclav, která by měla být méně ucpaná. Rychle se propleteme Vídní i díky Tomíkovi (Tom-Tom navigace). Cesta ubíhá nad očekávání dobře, jen odpočívadla jsou přeplněná. U hranic se Slovinskem dáváme kratší chruppauzu a pokračujem Slovinskem. Na hranicích nás Tomík zachraňuje podruhé – když nás navede na druhý přechod. Na místo určení dorážíme v půl deváté. Lodě ještě nejsou, původní mořeplavci se z nich teprce stěhují, my se seznamujeme s místní zvěřinou a pomáháme rakouským chlapcům nabít baterku. Rozhodneme se čekání zpříjemnit koupáním v moři, načež po cestě na pláž narážíme na marinový bazén, který vypadá skvěle a otevírá se v 10:00.
Zdenda s Ladičkou dají krátkou koupačku v moři na místní pláži (nic moc), ale plavčíci ok. Miro s Háňou mezi tím navštíví místní restaurant. Poté se dohodneme, že se přestěhujeme k bazénu, který je pohodlnější a blíže k našemu Jonathanu Silverovi. Následující relax u bazénu nemá chybu a trávíme zde celé odpoledne.
Svobodovi z Nosislavi jeli takto: Mikulov v 4:00 – Wien – Graz – Klagenfurt – sjezd 298km – hned levná benzinka OMV 1,04 €/l nafty, pak bez dálice na jih do hor – krásné pohledy a málo aut. Jen kolem Lublaně pakárna 50 km furt 60 km/h. Fakt super jízda bez aut.

Den 2

33,8 Nm

Marina Veruda, Pula

Martinšćica, Cres

Ráno
byl plán vstávat brzy, abychom mohli včas vyplout. Jirkla se nad ránem přesunul ven, kde usnul. Všichni se vzbudili podle plánu kolem 7:00. Vyrazili jsme do dobře zásobeného obchodu na poslední nákupy. Všichni jsme naladěni a připraveni k vyplutí, tudíž se začne opravovat WC, které špatně splachuje. Záchodové etudy trvají asi 2 hodiny, když se pikolík snaží vyměnit nejprve těsnění, aby nakonec vyměnil celé WC. Se zpožděním cca 3 hodin vyplouváme vstříc novým dobrodružstvím.

11:45
Nácvik muže přes palubu hned z ostra, trénujeme záchranu kempingového světýlka.

12:50
Propluli jsme mělčinou Plič Balun, kde nejmenší hloubka byla kolem 7 metrů.

14:20
Koupačka na otevřeném moři bez jištění. Byly krásné vlnky. Ladička málem nezvládla doplavat loĎ. Ale kapitán to jistil od kormidla a plynové páky (teda Ladičce to tak nepřipadlo, ale fakt jí nechtěl ujet).

15:00
Řídí paní kapitánová a pan kapitán odpočívá, protože je mu trošku nevolno z vln.

17:30
Snažíme se zakotvit v zátoce Ustrine. Než jsme ale stihli nahodit kotvu, přijel nějaký arogantní magor s motorovým člunem jak kráva a ještě při jízdě vpřed začal házet kotvu, abychom náhodou nestihli zakotvit. Sám pak začal nacouvávat do lodi, kvůli které jsme původně nechtěli kotvit my. Tak jsme zátoku vzdali a vyrazili jsme na mooring do Martinšćice.

19:00
Mooringujeme na mole v Martinšćici jako předposlední loĎ. Dostali jsme luxustní 2 mooringy, sousedi nám přádelsky přepodali mooring pro snazší převzetí. Chvilku Mirovi trvalo, než pochopil, jestli má táhnout nebo tlačit, ale nakonec jsme se uvázali a držíme parádně.
První jsme se rozhodli schladit nervy z naprvnídennááročnéavševyzkušující plavby a nahopkali jsme z mola do moře. Mirovi spadly spoďáry při skoku salta.

Po luxusním pocachtání jsme mokří z plážičky proběhli skrz místní restauraci a už suší jsme ve večerních outfitech vyrazili do městečka. Je to tu moc hezké a turisticky nezkažené. Na pobřeží jsou tu rozesety krásné domečky s přímým přístupem k malebným plážičkám.

Po procházce se zmrzlinkou v ruce jsme si pochutnali na extraluxusním leču našich mistrů (skoro) biozeleniny.

Městské molo v Martinšćici je parádní, parkování za 20 kn/1m. Připlatit se dá voda a elektřina a jsou k dispozici i umývárky, o kterých se ale dozvídáme pozdě a jsou otevřené jen do 21:00. Večer opět sílí vítr, jsme šťastní, že stojíme na mooringu a budeme mít klidnou noc.

Den 3

18,6 Nm

Martinšćica, Cres

Jadrišćica, Cres

8:05
Jsme po snídani za jízdy. Právě projíždíme kolem zátoky Ustrine a dost tu fučí. Raději se přibližujeme ke břehu, kde budeme lépe chráněni před severovýchodním větrem.

9:12
Bez zaváhání proplouváme průplavem u Osoru. Lodí je dnes málo, lidé ze břehu koukají. Nové městské molo v Osoru vypadá dost dobře, je to tip na příště k přenocování. Za Osorem je úplně jiné počasí – moře klidné, mírný vítr, hledáme místo ke koupání.

10:38
První koupání s potápěním. Kapitán je stále ze všeho nadšen, tentokrát z celoobličejové potápěčské masky, které si s kapitánovou Ladičkou zakoupili. Všichni kromě začtené Lenky vytahují z moře jednu mušli za druhou. Kapitán, stále nadšen, přiznává, že se s maskou špatně potápí. Ale je z ní stále nadšen.
Po koupání všichni čtou, někteří se snaží opít.
A Miro se plaval vyprázdnit a nestoupnul na žádného ježka (-:
Jedinými starostmi jsou pro nás odhadnutí, jak silný opalovací krém aplikovat a zda se pravidelně na slunci otáčet.

14:50
Parkujeme na bójce v zátoce Jadrišćica. Kluci už se koupou bez plavek. Ladička řádí na fendru. Hanka otálí se skokem do vody. Skočí do ní až po hlubokém zařezání spodku plavek, nicméně ani to nepomáhá pro jejich stabilitu po vskočení do vody.
Oproti předchozí zátoce už je tu trošku „provoz“, ale pořád je tu docela klídek. Na severním obzoru se rýsuje bouřka. Dáme oběd a uvidíme, co se z toho vyvine.

Nakonec jsme v zátoce zůstali a odpočívali. Kolem páté se totiž přes Lošinj hnala bouřkaa předpověď navíc varovala před silnými poryvy větru ze severovýchodu přes noc. V našem původně plánovaném cíli – Velkém Lošinji bychom tak byli úplně na ráně.
Tak jsme radši zprovoznili člun a motor a vyrazili jsme na výlet po pobřeží plný kontrastů. Když jsme se vydali doleva z místních předzahrádek na nás vyskočil jelínek a dokonce pak zapózoval pro pěkné foto. Uprostřed jsme chtě nechtě museli vždy projít přes restauraci. A po pár metrech napravo jsme dorazili do kempu. V basketbalovém mači s místními slovinskými reprezentanty dostala naše posádka pěkně zabrat.

Po výletu následovala chvilka šachu a příprava kapitánových palačinek. Šachy po náročném dvouapůlhodinovém boji vyhrál Jirka. Palačinek se všichni přejedli a odpadli o půl dvanácté do podpalubí.

Pozn.: Miro je ninja, v poslední sekundě před usnutím v kokpitu jediným chvatem zlikvidoval 5 vos najednou (když s posledním cuknutím před spánkem hodil na plechovku radlera víčko, aby se nedostaly ven).
Sekundoval mu samuraj Jirka, který likvidoval vosy příborovým nožem a ubil je starým chlebem.

Den 4

30 Nm

Jadrišćica, Cres

Melna, Goli

8:45
Zatím je vzhůru jen Jirka a kapitán. Každou chvíli ale vyrazíme vstříc další pohodové zátoce, kde bychom se nasnídali.

10:10
Zátoka Kolorat – snídaňové posezení s rumovým aperitivem a předkrmovou palačinkou pro kapitána. Následuje koupačka a kakačka na břehu. Voda je trochu víc kalná, na potápění ideální podmínky nejsou, včera v zátoce to bylo lepší, ale i tak to vyla příjemná zátoka.

13:20
Nácvik vytažení a stažení hlavní plachty. Je to dost náročné i pro 3 lidi najednou (poprvé jedeme totiž s klasickou hlavní plachtou a ne rolovací do stěžně). Vítr dneska vůbec nefouká. Je solidní pařák.

15:00
Koupačka v zátoce na Rabu – Sv. Mara. Voda teploučká jak kafe, čisťoučká.

16:10
Právě kolem nás projel duhový jednorožec. A není to způsobené ani alkoholem či Mirovým hulením. Fakt!

18:00 – 19:20
Šlapadlo ve tvaru autíčka nás míjí po pravoboku. Lenka dočítá knihu, kapesníčky nestačí střídat. Civilizace. Shledáváme se s kapitánovou kolegyní, která po týdnu u moře zdolala svůj letošní plavecký rekord – vzdálenost od nafukovacích atrakcí k jachtě zdála se pro ni tak vyčerpávající, že si z prvu nechtěla dát ani welcome drink. Miro vylezl na jachtu z boku, Lenka dočetla knihu, ostatní osvěžující koupačka. Před vyplutím se snažíme najít přepínač na druhý zásobník vody. Zatím marně. Tíží nás čas. Čeká nás noc na ostrově bez sladké vody a trestaneckým táborem. Očekávám, že se do hledání druhého zásobníku brzy zapojí celý zbytek posádky.

20:00
Parkujeme bokem k molu na ostrově Goli. Zátoka Melina. Procházka následuje hned po telefonátu do mariny technikům, kterým jsme nahlásili nefunkční windmetr, a na dotaz, jak přepnout nádrže, jsme dostali odpověď, že nijak. Což tedy znamená, že jsme na pustém ostrově bez vody. No co už.
Vyrážíme tedy na prohlídku pracovního tábora, tedy toho co z něj zbývá. Potkáváme zajíce (nebo králíky), ovečky, beránka, ale hlavně žáby! Vůbec nechápeme, kde se tu vzaly.

Na večeři nás čekají epesní špagety z produkce dua Miro & Haník.

Den 5

18,2 Nm

Melna, Goli

Marina Punat, Krk

10:00
Chystá se snídaně. Do teď jsme v zátoce prakticky sami. Noc byla naprosto v pohodičce. Teď připlouvá první výletní člun.
Skoro všichni už máme za sebou ranní koupačku. V mořské vodě jsme už i umyli nádobí, protože sladká voda opravdu došla.
Trošku pofukuje, tak asi zkume po snídani chvilku plachtit.

11:40
Kotvíme v zátoce „u kardinálního znaku ⏫“. Koupačka. Miro oblažil pobřeží svými výtvory. Lenošíme.

13:00
Chvilka pro „fendrování“ při výjezdu ze zátoky. Vyzkoušeli to Miro i Jirka. Dále směřujeme na Grgur.

13:55
Kotvíme na Grguru. Molo před restaurací je 11-17. rezervované pro hosty restaurace, ale jsou na něm mooringy.

16:50
Zpomalili jsme na plné plachty natolik, že mohla celá posádka naskákat do vody. Dokonce i kapitán opustil loď po stažení plachet, které už máme čím dál lépe nacvičené – teda hlavně lazy-jackovou hlavní plachtu.

17:50
Prověřujeme krásné skalnaté zátoky nad Starou Baškou. Na velkou část z nich není jiný přístup než lodí. Miro se masochisticky kochá.

19:00
Príjazd do mariny pri meste Punat na ostrove Krk. Skoro všetci dali sprchu okrem pisateľa zaznamu. Lenka poznamenala, že Jirka je tam nejako dlho.

Den 6

37,9 Nm

Marina Punat, Krk

Cres, Cres

8:30
Ráno vstáváme v 8:30 a chystáme se na nákup. Ten odbydeme v marinovém obchodě, kde nakoupíme suroviny na snídaně. Na recepci platíme sympatických 40 Eur, takže maximální spokojenost.

11:30
Kotvíme v zátoe Sv. Jurij asi 10m od břehu, možná ani to ne. Šnorchlujeme. Ladičku málem přejíždí TAXI loďka.

V lítém boji osedlaných fendrů vyhrává s náskokem jedné délky kapitán před favorizovanou Ladičkou. Fendry byly před závody dosti nervózní a nebylo možné odstartovat ze sedel, zvolen byl tedy volný start bez nasednutí.

15:20
Jedeme kousek od pobřeží. Je to tu na severu Cresu hodně divoké a nepřístupné. Mira s Háňou se kochají.

15:40
Nezůstalo jen u kochání. U jednoho z útesů jsme přibrzdili a zchladili se. Výprava ve složení Jirka, Miro a Hanka vyrazila na mini-plážičku AKA jeskyni. Miro dokonce zkusil slézt kousek skály a s Hankou ještě hledali lepší stěnu přímo z vody. Při návratu k lodi zachránila Hanka velkého brouka, který se topil v moři. Teď jede s námi v lanoví.

17:35
Plachtíme na obě plachty, frčíme rychlostí 3 uzlů, bohužel mimo naše nocoviště.

17:50
Vzdáváme po čtvrt hodině plachtění na vítr. Na protivítr to není dost silné a navíc jedeme hodně z kurzu. Koupeme se na moži ve vlnkách.

19:40
Šachové partie dohrány. Mozky uvařené nejen sluncem.

20:30
Zakotveno v zátoce mezi městem Cres a marinou, kterou už dneska nepotřebujeme využít.

Den 7

36,5 Nm

Cres, Cres

Marina Veruda, Pula

8:15
Tankujeme 44 l nafty na Cresí benzince.

9:10
Snídáme za jízdy luxusní snídani. Až na to horko a nedostatek větru to nemá chybu.

10:45
Zátoka Žanja a modrá jeskyně. Pěkně jsme zakotvili na 10 m hloubky a mohl si tak i kapitán zaplavat do jeskyně.

Ač nejdříve odhodláni k nadlidskému výkonu hodného již otřelých mořských vlků, vzdali jsme vyplavání z jeskyně syfonem. Samozřejmě ne ze strachu, ale nechceme se poslední den popíchat ježkem… A viděli jsme medůzu. Kapitán si na ni šáhnul. Její velmi zajímavou konzistenci přirovnává nejdříve k vycpávkám od podprsenky, gumovým medvídkům, vextě a konečně k hopskulkám. Nebo také hopsíkům, hip-hopům, hopíků, či hopnalkám.
Jo, a nechtěli jsme být naraženi pirátskou lodí na břeh, tak jsme se dali raději k ústupu na nekonečné moře (nejde vidět skoro ani konec horizontu, je opar).

Hrály se šach maty. První hra byla dosti jasná ve prospěch kapitána, druhou hru tedy přišla Mirovi posila, Hanka… a hlavně sám Zdenda. Prohráli po férovém boji 2,5 člověka vs Zdenda.

14:18
Málo vyplaveného adrenalinu a touha po něm nás žene „zkrátit“ si cstu úžinou s předpokladem hloubky 2,5 m. Pokud je tento deník promočený nezvládli jsme to. Btw – je odliv. Manévry nám trochu znepříjemňují zaparkované jachty. (Asi to nebude tak „vostrý“, když se sem ostatní dostali). Dáme koupačku.

17:31
Marina Pula – štastný návrat.

Den 1 Frigg

13,4 Nm

Marina Kaštela

Bobišće (Brač)

18:45
Nekonečné čekání na předání lodi v Kaštele se vyplatilo. Sice už jsme málem přišli o rozum ze spalujícího sluníčka a dídžeje pouštějícího nahlas neposlouchatelnou tuctucovou hudbu, ale konečně vyplouváme vstříc novým zážitkům.

Vítr nám přeje, a tak se hned zacvičujeme v roztahování plachet. Spřátelenou loď necháváme daleko za sebou.

21:00
Vplouváme do Bobišće. Mooringujeme téměř přímo v restauraci.

číšníci a servírky v místním restaurantu jsou neuvěřitelně ochotní. Bez řečí kvůli nám přestavují vnitřek lokálu, aby se nás vešlo 16 k jednomu stolu. Prudká průtrž mračen zažene do stísněného krytého prostoru všechny hosty. Posloucháme různorodé jazyky všude kolem nás.

Večeře byla boží. Moc jsme si pochutnali. Navíc jsme ještě dostali víno gratis (za to, že na některé kapalo a tlačili se na nás cizí hosté).

Den 2 a 3 Frigg

74 Nm

Bobišće (Brač)

Lovišće (Šćedro)

Polače (Mljet)

Po parádním dni jsme se pořádně vyspali v prostorných kajutách. Krásné slunečné ráno nám nezkazil ani fakt, že jsme nenašli sprchy, do kterých jsme se fakt těšili. Ale co. Vždyť za chvilku se vykoupeme.

9:30
Snídáme pod deštníkem asi 5 metrů od naší jachtičky. I když ceny jsou tu trošku přemrštěné, za ty výborné omelety, excelentní palačinky, stoprocentně pomerančové limonády a krémová capuccina to fakt stálo. Škoda, že se skoro celou dobu bavíme jen o hovnech.

10:00
Neúprosná kritika sousední, zatím spřátelené posádky. Nesrozumíme jejich počínání a navíc blbě čumí.

11:45
Kotvíme na první koupačku v zátoce Livka.

12:30
Koupačka byla lehce studená, ale velmi povzbuzující. Vyrážíme směr Sv. Klement. Navázali jsme už rádiové spojení s Leukotheou II. V zátoce ale z nepochopitelných důvodů parkovali asi 100m od nás, a to jsme nikdo plavat nechtěli.

13:00
Na palubě se rozmáhá čtenářský kroužek.

14:30
Kotvíme v zátoce Soline na Sv. Klementu mezi ním a ostrůvkem. Je to tu podstatně méně romantické, než se zdálo z mapy.

16:00
Trošku nedobrovolně opouštíme zátoku, protože zesílil vítr na 20 uzlů a přestala držet kotva. My zatím v podpalubí řešili problém s odbadem, který ani naše nejschopnější hajzlbába Ivča nedokázala vyřešit.

16:30
Problém je vyřešen. Hajzlbába Ivča se poradila s instalatérem Radkem a společnými silami odpad uvolnili. Vytahujeme plachty a plujeme směr Šćedro.

19:37
Po krátkém soulodění se spřátelenou jachtičkou jsme se rozhodli překotvit na ijiné místečko, abychom se nesťukli s nespřátelenou jachtičkou, přičemž jsme využili zákonu zvednuté kotvy. Spřátelená jachtička Ondrova bude ale asi kotvit marně, protože si na minulé zastávce luxusně ohli kotvu. Uvidíme, jak to s nimi dopadne…

22:00
Záblesk z vedlejší lodi nás upozornil na velký radius pohybu a byli jsme nuceni buď překotvit, nebo odplout. Takže jsme odpluli. Noční přeplavba je realizována o pár hodin dřív než jsme plánovali. Sousední loď jen s lehkým zpožděním, (když jsme vyplouvali, zrovna večeřeli) také zažili to samé.

Noční přeplavba vyla strastiplná. Vítr nás bičoval, vlny si přehazovaly naši loď z boku na bok. Poseidón byl asi rozzlobený, nebo chtěl spíš možná otestovat odolnost, sehranost, vytrvalost, nervy, kvalitu a žaludek kapitána a posádky. V bdění jsme se střídali, dokonce i Zdunda předal na chvíli kormidlo tomu nejzodpovědnějšímu a nejschopnějšímu z nás čili Radkovi a šel si zdřímnout. Jak na smilování boží jsme čekali na rozednění, abychom bezpečně vpluli do zátoky. Leč slunce ne a ne vyjít. Hvězdy bledly, obzor na východě se rozjasňoval, ale pořád byla přílišná tma na proplutí mezi skalisky do zátoky. Proto kapitán rozhodl prodloužit plavbu o hodinu a proplout až vzdálenějším průlivem. Únava rostla, oční víčka klesala, obsah žaludku se nebezpečně přibližoval ústní dutině. Po nekonečně dlouhých desítkách minut plavby v obřích vlnách jsme vpluli do klidné zátoky na Mljetu. Ó, téměř bezvětří, vlny minimální. Mooringování u mola nám připadá nereálné, kloudnou bójku hledáme marně. Rozhodneme se zakotvit. První pokus se nezdařil, druhý už je úspěšný. Hurá! Jdeme spát! Nezabrání nám v tom ani sveřepý kohout, který ne a ne držet zobák. Nezabrání nám v tom ani durch mokrá postel. Brání nám v tom pouze neustále pípající alarm, který hlásá, že se na jeho vkus až moc pohybujeme. Nám to však tak nepřipadá, takže DOBROU NOC!

9 a něco
Je tu zas ráno. Blanka vstává a je nějak moc aktivní. Po chvíli vstávám i já, dáma přes výkaly (Ivča), zanedlouho i do růžova vyspaný Franta s trčícími vlasy a Vojta s neprobuzenýma očičkama. U vydatné snídaně debatujeme o hlubokých tématech. Přišli jsme například na to, že Nastěnka neměla jasno v astronomii, Ivánek byl absolutně neschopný učitel, Kryštof Kolumbus byl největší námořník-lůzr a Vikingové byli borci.

Poté, co vstal i zbytek a všichni jsme se dosyta nasnídali, přeparkováváme svoji loď k molu. Nechceme riskovat, že se vrátíme z výletu po Mljetu a loď bude fuč. Asi je tu špatné dno či co, takže kotva nedrží.

po poledni
Vyrážíme i s posádkou naší spřátelené lodi, která věří své originálně ohlé kotvě, na výlet. Za 100 kn (nebo 60kn pro studenta) si kupujeme vstup do národního parku i s plavbou na lodi. Haluzově dostáváme 2 lístky za 100 kn od neznámé paní. Třicetiminutovou procházkou se dostáváme do Pristoniště k Velikomu jezeru. Loď nás odsud odváží na nedaleký ostrov Sv. Marija s nádherným starým klášterem. Ještě hlubší zážitek nám však přinášejí místní oslíci, se kterými se díky našemu charizma a hlavně díky Zdundou nalezeným kartáčům přátelíme. Nejraději bychom si toho jednoho vzali k nám na jachtu, bohužel je tu však mnoho „ale“. Oslíka tedy necháváme v ohradě a s očima plnýma slz ho opouštíme. Po malé svačince a pivku v místním restaurantu usedáme opět na loď, která nás odváží k Malomu jezeru. Při hledání vhodného místa na koupání se všichni sobě poztrácíme. Mezitím Frantík s Haníkem nalézají kešku i s obřím pavoukem. Po dlouhých desítkách minut se všichni šťastně shledáme a jdeme se koupat do teploučkého, slaného Maleho jezera. Parádně se vyblbneme v průplavu mezi Velikom a Malom jezerom, kde teče docela silný proud. Vůbec nám nevadí, že si většina našich čeckých a polských kamarádů pořezala nohy o ostré kameny na dně průplavu. Zdunda s Ladičkou si půjčují lodičku a plaví se po jezerech. My ostatní se mezitím skvěle bavíme házením žabek do vody, trefováním plovoucí šišky kameny, hodem do dálky… Naštěstí až když odcházíme, dostáváme sprďunk a všímáme si cedule „zákaz házení šutrů do vody“.

18:00
Protože se blíží čas večeře, vracíme se lodí do Pristoniště. Odtud nás místí autobusek pro 8 osob přiváží zpět k jachtám. Ačkoli jsme měli loĎku zamčenou jen přehozeným ručníkem, protože nám jaksi nedodali dveře, nacházíme ji po několikahodinovém výletě nevykradenou. Dokonce i sousední posádka se shledává se svou jachtou, kterou nechalui pouze zakotvenou svou kotvou na odpis. Po chvíli však cizí pán, připluv na člunu, sděluje, že jejich jachtička má sklony k utíkání a již dělala pá pá přístau, když v tom k ní doplul anonymní mořský vlk, přivezl ji zpět, zakotvil a navždy zmizel. Ani poděkovat mu tedy nemůžou. No ti měli víc štěstí než rozumu. Velmi otřesená posádka v čele s kapitánem Ondrou se tedy rozhodne přeparkovat loď k molu, i když je to stojí neuvěřitelných 100 Eur.

18:30
Blanka s Frantíkem vaří, my ostatní jdeme na obchůzku městečka. Fascinuje nás silnice vedoucí středem trosek římského paláce. Zuzka je otřesena kvůli bezprizorně uvázaným psům v pustých zahradách domů.

21:00
Část naší posádky jde navštívit naše otřesené kamarády, kteří čekají na někoho, kdo se jim má podívat na tu kotvu. Ondra se Zdundou vedou kapitánské řeči. My ostatní, ať už jsme na té nebo té jachtě, chlastáme.

21:30
Vracíme se zpět na naši jachtu. Potkáváme muže se šroubovákem a posíláme ho k Ondrovi. To je ten, co jim má spravit kotvu. Cha cha. Se šroubovákem toho asi moc nezmůže…

22:00
Rozjíždí se velká párty na zádi naší lodi. Přichází i sousední posádka, kterou opíjíme zkaženým tramínem. Děláme kravál, což se nelíbí jihoafričankám z vedlejší lodi.

něco po půlnoci
Ač to nikdo nečekal, Ondrova posádka přesla bez úhony lávku z lodi na molo. Někteří z nich nemohou chytnout správný směr k sobě na loď. My jdeme v poklidu spát.

Den 4 Frigg

40,8 Nm

Polače (Mljet)

Dubrovník ACI Marina

8:20
Vyplouváme směr Dubrovník

Houpeme se na velkých vlnách, mnohým je šouflo, ale narozdíl od sousední posádky, mající kocovinu z našeho tramínku, udržujeme obsah žaludku v dutině břišní.
Vítr nám přeje, takže vytahujeme genu. Na to, že hlavní plachtu necháváme smotanou, frčíme fakt slušně. Ani náklon není špatný.

13:00
Zastavujeme se na koupačku, po které všichni toužíme. Letos jsme se ještě moc nekoupali. Nakonec však do chladného moře vleze pouze otužilá Ladička a Ivča. Ani členům sousední lodi se do vody zrovna dvakrát nechce, a tak nás připlavou navštívit jen Haník s Markem.
V zátoce si vaříme oběd.

14:15
Uháníme na plný motor do Dubrovníku.

17:00
Kotvíme (mooringujeme) v marině ACI Dubrovník. Moc sympatický pán pomahač místní nám hned všechno ukázal.
Navštívili jsme sprchy. Jsme jako vyměnění. Chystáme se navonění na procházku po městě. Dost nás láká i bazén, který plánujeme využít k narozeninové párty.

Dobíháme autobus a jedeme do starého města. Po výborné zmrzlině se rozdělujeme a po skupinkách objevujeme krásy tohoto historického centra i místa, kde se točily Games of Thrones. Uchvacuje nás basketbalové hřiště s moderním povrchem, ze kterého je krásný výhled na město. Půlka naší lodi se ztratila a přichází se zpožděním na meeting point.

20:30
Hledáme restauraci, kam bychom si v 8 lidech sedli k jednomu stolu.

21:00
Sedíme a vybíráme jídlo. Číšník má neuvěřitelnou paměť.

22:30
Po otázce: „Could we play please?“ platíme a odcházíme. Taxi nás odváží zpět a jdeme spát.

Den 5 Frigg

66,8 Nm

Dubrovník ACI Marina

Mali Lago (Lastovo)

Natankovali jsme pro jistotu na benzince zásobu nafty na zpáteční cestu a vyrážíme do bouřkových mraků a jižního větru.

Vjíždíme do úděsné bouře, déšť nás bičuje, kapitán se rozhodne otočit směr o 180° a schovat se v blízké zátoce. Dobře udělal. Vyhnuli jsme se tak větru o nárazech 50 uzlů, vlnám, hromům i bleskům. Kotvení se sice nezdaří, takže kroužíme po zátoce a vyčkáváme. Za silného deště vyrážíme ze zátoky. Bouře už je fuč a my jedeme vstříc modré obloze. Bouře nás stála mnoho nervů, a tak si je spravujeme litry alkoholu a doutníčky. Jsme na šrot. Kapitán nejvíc.

15:00
Koupačka za lodí. Vožení na fendru při rychlosti 5 uzlů prostě stojí za to. Opilá posádka i kapitán začínají střízlivět, tak se jdeme rychle napát a opět jedeme směr Korčula.

15:25
Záměr jet na Korčulu byl změněn, plán zní jet na Lastovo na obrněnky. Sousední z(ne)přátelená loď, která jela mořskou stranou (my v klidu mezi ostrovy) vyměkla a jede na Korčulu, takže jsme se rozdělili.

16:30
Svoboda prsíčkům!

18:00
Kapitán se po zážitku v bouřce dost opil a musel si jít odpočinout do podpalubí. Na hodinu a půl řídí loď o něco střízlivější Radek.

20:30
Zakotveno v zátoce Mali Lago na Lastovu.

23:20
Jsme po noční koupačce s obrněnkami. Voda byla studená a efekty obrněnek poněkud tlumil měsíční svit, nicméně i tak to bylo velmi příjemné a osvěžující.

Den 6 Frigg

47,7 Nm

Mali Lago (Lastovo)

Komiža (Vis)

7:30
Krásný slunný den s lehkým jihovýchodním vánkem.

9:30
Plavba na potápějícím se člunu k ponorkovému bunkru. Cesta byla dobrodružná. Bunkr nás však lehce zklamal. Je asi nedokončený. Nejlepší na něm byla ozvěna.

10:30
Koupačka. Voda teplá. Frantova hovna už odplula. Jde se snídat.

10:48
Vyplouváme.

12:00
Naprostý relax. Zakládáme čtenářský klub.

13:30
Koupačka v zátoce Gradina. Jsme na bójce. Málem jsme přišli o hák.

16:45
Návštěva zátoky Stiniva. Je tam ale pořád moc hluboko a je moc úzká. Navíc se tam snažily zakotvit další dvě lodě a jenom za tu chvíli, kterou jsme tam strávili se tam vystřídaly 3 čluny s turisty. Vyrazili jsme tedy směr Komiža.

18:50
Parkujeme na mooring v Komiži. Leukothea je ještě dvě hodiny za námi. Vyráželi z Korčuly a tak to měli o kus dál. Vyrážíme do města na procházku. Zvolili jsme ale zprvu špatnou stranu města, takže jsme se kochali pouze zbořeninami a paneláky, nicméně i to mělo svoje kouzlo. Na obzoru vyhlížíme Leukotheu, ale pořád nic.
Prošli jsme tedy ještě tu hezčí stranu městečka a Leukothea už se vynořila a parkuje na molu kousek od nás. Vítáme se a sdělujeme si zážitky z bouře včera i další, pozitivnější navazující události. Ochutnáváme rumy a porovnáváme rozdíly mezi 12 a 15-ti letýmn El Doradem. Jednoznačný verdikt nepadl.
Chystáme včeři a Gin s Tonikem.
Trošku to tu houpe. Přeci jen fouká celý den od západu. Tak doufám, že do sebe se sousedy nebouchneme stěžni.
Končím zápis na molu v Komiži přihnutím z lahve našeho patnáctiletého rumíku.

Den 7 Frigg

47,2 Nm

Komiža (Vis)

Marina Kaštela

Jsou 3 hodiny ráno, budí nás moldavští sousedé a my s ospalky nechápeme co se děje. Dva statní jedinci donášejí do salonku Ivču, která je v bezvědomí. Salonek se v tu ránu mění na polní ordinaci a všichni se snaží udržet Ivču při vědomí. Jak se později dozvídáme, vypila skoro celou láhev Tatra Tea (52%). Otravu alkoholem značně komplikuje Ivčino dramatické dýchání. Máme podezření na astma, tak hledáme inhalátory a snažíme se Ivču dostat do klidnějšího stavu. Po chvilce nás přepadá panika, když si myslíme, že nedýchá. Voláme 112 a za chvilku (cca 10 minut) přijíždí sanitka, která Ivču i s Blankou a spoře oděným Frantou převáží do nemocnice. Vracíme se zcela probraní na jachtičku a čekáme. Za naecelou hodinu je sanitka zpátky a doktoři nám sdělí, že je to jasná otrava a s astmatem problém není. Zbylou noc se Ivča musí hlídat. První hlídku si bere blanka s Frantou a drhuou Zuzka s Radkem. Do rána Ivča spí a probouzí se až po poledni. Během jejího spánku jsme navštívili modrou jeskyni na Biševu. 40 kun za to stálo.

Je krátce po poledni a Ivča se probouzí, zvrací a vypadá velice zmateně. Zbytek posádky dospává noc a nadále mížíme směr Kaštela.

Den 1 Opuh

3 Nm

Sukošan – marina Dalmacia

Ugljan – zátoka Kuklica

17:55
Velice hladké vyplutí z mariny. Zdunda bravurně zvládá loď a zatím vyhráváme závod s lodí 2A Pintula. Naše lodě byly právě přeřčeny na Opuchlá Pinťule. Kontrola lodí, vše je snad v pořádku. Všichni fotí všechno.

Musím teda říct, že naše vlajka je pověšená dost ňoumovsky. Já bych ji pověsila až na špičku stořáru, ať to každý vidí! Teď jsem právě byla ojeta lanem. Bylo to fajn.

18:05
Pintula nás neslyší ve vysílačce. Protože je u toho Cyril, no. A teď hurá na první koupačku!!!

18:10
Koupačka na otevřeném moři. Posádka vesele skotačí v moři tažena.

19:00
Doplul nás Ondra. Obě posádky se cachtají. Radostně na sebe pořvávají cosi o teplotě a slanosti vody.

Dojmy z naší koupačky:
– voda přesolená, studená, vlny odnáší od lodi pryč, bojím se utonutí.

19:20
Parkujeme mistrně v Kuklici. Jarda chytá mooring, Ladička s Radkem jistí zadek. Platíme 364 Kn a posádka Ondrovy lodi už se sprchuje. S Honzou prohlížíme fotky z GoPro kamerky a vypadají luxusně. Je čas se převléknout do večerních rób a vyrazit na kulturní večeři do místní restaurace.