22.7 Nm
Skradin
Žirje – zátoka Vela Stupica
Ráno před vyplutím vyrazila Ladička s Peťkou na nákupy surovin na snídani, aby nasytily hladové krky zbytku posádky. Vzaly to zkratkou přes butiky, poštu, stihly si ochočit motýla, získat legálně a zadarmo rajčata a nejbližší cestou přes Šibenik si to rázovaly zpět do mariny. Po cestě potkaly nervozně vyhlížející zbytek posádky, čekající na něco k snědku. Během naší krátké nepřítomnosti šlo raději obstarat potravu několik dalších jedinců, jen kapitán na to ráno hodil bobek a teď spí ve své noře.
Peťka s Ladičkou pokračují v integraci mezi místní domorodce a vyrážejí do na pohled lákavé marinové restaurace. Po osmělení, na suchou zem do neznáma, vkračuje také Radek. Objednáváme kafe, vajíčka a croissant. Poté, co croissant Peti donášejí hodinu po kávě a mě vajíčka raději vůbecc (i přes opakované upozorňování vždy následovala ignorace), rozhodli jsme se nasadit svou asertivní tvář, zaplatit pouze část naší objednávky a nasraně vykráčet zpět k lodi. O integraci tu zde očividně nikdo nestojí – naše peněženky i národnost pro obsluhující nebyly tak zajímavé, jako ostatní majetnější hosté. Dobře jim tak, ještě nikdo nevěděl, že mají čest hostit muže s nejlepší diplomovou prací :) PCHE.
12:53
Vyplouváme. Po dlouhém čekání, než přestane pršet se konečně odhodláváme vyrazit. Shodou okolností ve stejný moment, jako britská megaloď Phaedra. Ta se ale nějak dlouho nemohla vyšmrdolit z mariny, tak jsme ji předjeli.
14:30
Krátce po vyplutí ale vysvitlo sluníčko a vypadá to na krásný letní den. A zatím co nás Phaedra ještě před Šibenikem předjela, zastavili jsme u sádky a koupili 3 kg čerstvých mušlí. Po důkladném očištění je teď Zdenda za vydatné pomoci ostatních vaří. Už se těším, až je ochutnáme :) To bude lepší mňamka než instantní polévky :)
18:00
Sledujeme přehlídku nejrůznějších typů mraků, včetně vodní smrště/hurikánu. Před námi se ale jako zázrajem rozráží a jedeme po sluníčku, na plachty. Ne moc rychle, ale pohyb to je. Ondra (povýšivší na kapitána směle nás vedoucího do nejrůznějších nebezpečenství) svým výkřikem „delfíni“ rozčísl podvečerní idylku, a my tak mohli sledovat radovánky početné rozskotačené rybí rodinky. Skákali tak vysoko, že Lada měla strach, že nám skočí do lodi, ale pak se uklidnila vědomím, že by je svými airbagy (© Lada) odrazila zpět do moře.