2010 09 | BOG DIGA – Lodní deník
Den 1
Murter – Marina Hramina
Dorazili jsme v poledne. Po cestě byla sranda, jen Marek svými „věcnými“ otázkami byl během jízdy jmenován Čendou za Prosťáčka výpravy. Lodička byla hned připravená, ale my už dnes nikam nepluli. Zabydleli jsme se a jeli se autem koupat na Vučigrade. Voda byla skvělá, jen přístup do moře poněkud obtížný. Lucka má 4 ježky a možná i Mira (Slováci odpadávají první). Skóre po dnešním dni: Slováci popíchaní ježkem, Marek se těší na „chlazeného bobra“. Na večeři jsme byli ve výborné restauraci a dali si mořské talíře, jen svobodník Ondra vylizoval mušličky.
Den 2
33.8 Nm
Murter – marina Hramina
Rogoznica
9:00
JSME READY!
11:30
Kotvíme (bójkujeme) na koupání na Kakanu, koupeme se. Lodní prosťáček docela zručně loví ryby za současného aktivního kibicování Mirka a Ondry.
15:05
Kotvíme v zátoce Mala Stupica na Žirje
16:45
Plujeme na motýlka
18:15
Jsme na bójce v Rogoznici. Marek opět rybaří a Mirek mu stále vytrvale asistuje s kibicováním (ostatně stejně jako na Žirje). Všechny bójky jsme chytli dokonale. Z Ondry se stal profesionální první důstojník, plachty i kotvu ovládá levou zadní. V marině si ho teď spletli s kapitánem! Marek váže jeden lodní uzel za druhým. Lucka právě nasazuje nejvyšší možnou laťku v přípravě večeře. Máme brambory zapečené s brokoicí, žampiony a sýrem. Všichni čekáme až se na to vrhneme.
Večer jsme byli na procházce po městečku, koupili si zmrzlinu a nechali zmizet kostel! Po cestě zpátky jsme si dali sprchu a po velmi dobrodružné cestě, kterou Marek náležitě zdramatizoval, jsme bysli opět v bezpečí našeho dobrého bydla (Marek při plutí na člunu vypnul motor asi 10m před lodí, čímž se člun stal neovladatelným a my tak pluli trošku jinam, než bylo v plánu). Večer v salónu padly dvě vína, zahráli jsme pár černých historek a poté usli spánkem spravedlivým.
Den 3
33.1 Nm
Rogoznica
Vis
8:00
Rogoznica: venku začíná pršet, Ondra viděl i blesk. Čenda, Marek, Lenka a Ondra jeli na pevninu do obchodu a poslat pohledy. Počasí nevypadá nic moc, vyplutí se alespoň o chvíli posune, ale od Terezky přicházejí docela pozitivní zprávy o následujícím počasí… tak uvidíme…
10:50
Lednička zapnuta, ventily z WC uzavřeny. Plujeme na motor, nálada posádky dobrá, až na Ladičku, ta stůně.
15:50
Kotvíme v zátoce Rogačic na Visu. Cesta sem byla pro všechny doceal namáhavá. 5 hodin na otevřeném moři udělalo nevolno všem. Proto jsme uvítali kotvení v krásné zátoce, kde byl i nějaký bunkr. Kluci se vydali na průzlim na člunu a my ostatní se koupali. Nakonec nás s Luckou vyvezl Zdenda taky na projížďku. Bunkr nic moc, ale koupačka byla lepší.
18:00
Jsme na Visu ve Visu :) Je tu docela plno, ale městečko už z moře vypadá moc hezky, Marek po cestě hrál přestřelku se zbytkem posádky (měl výhodu, posádka jeho vodní pistolku z okýnek dlouho neviděla). Stojíme na kotvě, protože bojku jsme žádnou nenašli, snad nás to v noci neutrhne…
Měli jsme výborné rizoto, kapitán nám usnul jak Šípková Růženka. Většina jela po večeři na pevninu a zbytek hlídá lodičku a půjdeme na průzkum až ráno, jak půjdeme na nákup.
Jó a viděli jsme po cestě obrovské tuňáky!!! Vypadali jak delfíni, ale nebyli to delfíni…
Den 4
28.2 Nm
Vis
Sv. Klement – Marina Palmižana
9:30
Jsme po snídani a nákupu v městečku Vis a chystáme se vyplout. Koupili jsme dvanáctikilový meloun… to byl kauf. Zdendovi z něj praskl popruh na batohu…
11:50
Jsme na bójce na ostrůvku Budikovac. Je tu krásné koupání a potápění.
13:15
Poobědvali jsme. Teď krmíme racky.
Jeli jsme se podívat do Zelené zátoky. Byla to pěkná díra a to není myšleno jako dvojsmysl, ale jako fakt, ani jsme tam nezastavovali, protože byly velké vlny a zdálo se nám, že vše vidíme z lodi. Rozhodli jsme se ještě prubnout nakonec divokou romantickou zátoku Stinivu. Ta nás nadchla už svým slibným názvem. A nezklamala ani trošku… Byla moc krásná. Cestou ze Stinivy jsme jeli přímo proti třímetrovým vlnám (no spíš dvoumetrovým) – trošku to houpalo… to bylo ončo… a teď míříme už na ostrůvek Sv. Klementa.
17:00
Jsme zaparkovaní v marině Palmižana. Všechno proběhlo bez problémů. Všechno jsme výborně zvládli a teď můžeme vyrazit na výlet do Hvaru.
Taxi nás trochu převezl, a tak místo 50 kun nás cesta tam a zpátky stála 100 kun na jednoho! Cesta byla poněkud dobrodružnější než by se na tak vysokou cenu hodilo. Po tom co se nás pokusil udusit, s námi jel tak, že jsme si připadali, jak při cestování po Indonésii. Hvar ale stál za to. Byli jsme i na hradě a dali si výbornou večeři, která nás nakonec přišla na 1062 kun.
Den 5
40.8 Nm
Sv. Klement – marina Palmižana
Primošten – marina Kremik
10:40
Po ránu všetky lode a hlavne kapitáni vyčkávali, podmienky na vyplutie neboli ideálne. Odjazd z mariny Palmižana bol vskutku dramatický, ale nakoniec posádka ukázala veškeré svoje kvality a za výdatnej asistencie českého námorníka na boku, zvládla odjazd na jedničku. Kapitán má z celej akcie evidentnú radosť :)
Další zápis je až z následujícího dne, protože podmínky pro zápis rovněž jako pro plavbu samotnou byly dramatické. Trošku nám foukalo, některým členům bylo trošku blivno. Marek se nakonec uklidil přečkat ty obrovské vlny, na které se tak těšil, do podpalubí. Vlny měly místy až 3 metry, když jsme jeli po nich, tak to byla paráda, když sly z boku, už to houpalo trošku více, než bylo zdrávo. Ale pluli jsme celou dobu na plachty – tedy na genu jenom. A byli jsme rychlejší než na motor.
Cestu do Primoštenu jsme zvládli rychle, jen bojky, na kterých jsme plánovali zůstat, tam chyběly. Tak jsme se rychle rozhodli pro přenocování v marině Kremik. Stejně tak moc foukalo, že na bojce bychom měli do rána dost. Kotvení v maríně byl nakonec dobrý nápad, marina je to perfektní, prostorná s krásnými záchody a stála jen 50 Euro, což je nejlevnější, kde jsme zatím stáli (a to nám ještě 20kn vrátili)… Tip na příště :)
Ještě se nám podařilo urvat naviják na genu o kterém toho ale moc nenapíšu, protože tomu nerozumím (pozn. psala Ladička). Ale kluci to vytrvale spravují. Parkování v marině bylo také dobrodružnější povahy…¨
Byli jsme ale všichni rádi, že už konečně stojíme, byla to hodně náročná plavba. Mě bylo trošku zle ze sluníčka, tak jsme se Zdendou nemohli vyrazit spolu s ostatními kyvadlovým autobusem do Primoštenu. Dojeli jsme až později, když už se všichni zase chtěli vracet do mariny. My jsme se prošli po městečku a na nádraží jsme opět potkali naši skupinku, jak hodinu čekají na spoj. Tak jsme ani o nic nepřišli… a Primošten se nám líbil… teda mě se líbil dost…
Den 6
42.4 Nm
Primošten – marina Kremik
Dugi Otok – Telašćica
10:45
Ráno nás přivítalo krásné slunečné počasí, které jsme ani po včerejších předpovědích nečekali. Chteli jsme vyplout brzy, abychom stihli doplout do Telašćice a případně se i po cestě okoupat, ale zdrželo nás opravování toho navijáku. Ten se podařilo za přispění místního „mekanika“ a 120 kn opravit.
Z mariny jsme tentokrát vyjeli ukázkově na 1* a už frčíme na koupačku, snad to počasí vydrží do odpoledne alespoň.
13:20
Stojíme na „koupání“ opět na Kakanu, kde jsme už byli první den.
14:15
Po cestě sem jsme si dopřáli menší hudební vložku v podání cimbálky a Boba Marleyho. To nám dalo ke skvělému větru do plachet trošku i té správné atmošky. Do vody nakonec vlezl jen Ondra, Lenka, Zdenda a Ladička. Byla fakt studená. Po menší jídelní pauze opět vyrážíme směr Dugi Otok.
15:25
Cesta utíká svižně, chvíli ještě plujeme na plachty, posloucháme Vlastu Redla a většina posádky upadá do spánku s knihou pod hlavou… Ladička si koupe nožky z loďky a pobrukuje oblíbené songy. Bohužel… Každá idylka někdy končí a tak i z Jadranu se stává Mácháč a my jsme nuceni zapnout motor. Tento malý defekt vynahradili delfíni, které jsme potkali u Žutu. Byla to celá delfíní rodinka a já (pozn. zase Ladička) jsem Zdendovým teleobjektivem vyfotila snad 100 fotek. To bylo žúžo!!!
Máme úplně luxusní místečko.. Je to bomba, všichni jsou nadšení. Je tu úplně nádherná příroda!!! Tady bych jela klidně na týden. Vůbec to v zátoce nevypadá jako u moře. Všichni jsme naskákali do vody… byla jak kafe. Jen bojku jsme dlouho nemohli chytit, ale nakonec máme flek, který je daleko od všech ostatních lodí, takže to vypadá jak v divočině. Chceme noční koupačku, ale blíží se bouřka. My se Zdendou chystáme véču a kluci (Čenda a Marek) šlapou na kopec, podívat se na nás z výšky. Večer se příjemně popíjí na palubě.
Den 7
26.5 Nm
Dugi Otok – Telašćica
Murter – Marina Hramina
2:15
Přiblížila se k nám pěkná bouřka. Blýská se na celém obzoru. Ale nakonec jsme bouřku přestáli bez problémů. Celé ráno prší.
11:00
Pořád poprchává, ale je to lepší jak ráno. Pomalu se po snídani bez chleba (jediný zbytek chleba, co zbyl, byl týden starý) chystáme na vyplutí na okružní plavbu po zátoce. Je tu moc krásně (teda až na to počasí).
15:00
Máme za sebou okružní plavbu zátokou a už pomalu vyplouváme směr Murter. Zastávka na Žutu, jak jsme se těšili, nebude. Počasí pořád není na koupání. Celý den poprchá… je to docela škoda, protože tahle zátoka je nejkrásnější místo, na kterém jsme za týden byli. Vypadá to tu jak někde v kanadském národním parku a to počasí to jen podtrhuje…
Obepluli jsme dva ostrůvky na konci zátoky, na jednom z nich byly volavky a 3 oslíci. Příroda je tu fakt nádherná!!! Byli jsme taky na výletě u slaného jezera Mir. Lucka a Zuzka zůstaly na palubě… Na pevnině jsme zase potkali osly, tentokrát jsme se s nimi i fotili. Slané jezero ušlo, ale počasí nám nepřálo. Pořádně se rozpršelo a navíc se na výlet vydala i velká výletní skupina turistů s deštníkama. Opruz. Ale fakt to tu má krásnou divokou atmosféru, která nás stála 50 Euro. Skoro to tu nevypadá ani jako v Chorvatsku. A teď jsme potkali nějakou mega loď s anglickou vlajkou a vrtulníkem na palubě. Třeba je to královská rodina. (pozn. byl to Roman Abramovič)
22:25
Vrátili jsme se právě z večeře. Dnešní plavba byla naprostý adrenalin. Zdenda při vyplutí z Telašćice tvrdil, že nás potkalo vše kromě Bory. Nuže, i ta se nakonec dostavila. Poslední 2 hodiny vyhnaly z paluby nakonec všechny, kromě Zdendy (ten tam být taky musel, že :), Ondry, Čendy a Ladičky. Střídali se postupně v řízení. Kapitán Zdenda nedával na sobě znát nervozitu z příjezdu do mariny. Ale parkovat prý jde. Tankovali jsme na benzince. To jsme zvládli moc dobře… Ale místo na kotvení nám v tom větru moc nešlo. Naštěstí k nám na palubu naskočili dva zkušení námořníci z místní mariny a pomohli nám zaparkovat. Uff… přežili jsme… ale máme dost… byli jsme na moc luxusní večeři za odměnu… že jsme všechno přežili… a ještě víc…
Pozn. k Gastionica MATE (miesto „poslednej večere“) – za cenu 1100 Kn (včetně spropitného) sme dostali luxusný predkrm (krevetky, sardinky, olivy, zelenina + domáci kruh), hlavné jedlo (väčšinou grilované kalamáry, tuňák a nějaké to masíčko), dezert (čoko koláč) a na záver panáčka Rakije. Sme úplne plní až po stožár :-)
Za zbytek spoločného banku (170 Kn) sme popili 3 litre točeného vína… mňam.