Den 1 Frigg

13,4 Nm

Marina Kaštela

Bobišće (Brač)

18:45
Nekonečné čekání na předání lodi v Kaštele se vyplatilo. Sice už jsme málem přišli o rozum ze spalujícího sluníčka a dídžeje pouštějícího nahlas neposlouchatelnou tuctucovou hudbu, ale konečně vyplouváme vstříc novým zážitkům.

Vítr nám přeje, a tak se hned zacvičujeme v roztahování plachet. Spřátelenou loď necháváme daleko za sebou.

21:00
Vplouváme do Bobišće. Mooringujeme téměř přímo v restauraci.

číšníci a servírky v místním restaurantu jsou neuvěřitelně ochotní. Bez řečí kvůli nám přestavují vnitřek lokálu, aby se nás vešlo 16 k jednomu stolu. Prudká průtrž mračen zažene do stísněného krytého prostoru všechny hosty. Posloucháme různorodé jazyky všude kolem nás.

Večeře byla boží. Moc jsme si pochutnali. Navíc jsme ještě dostali víno gratis (za to, že na některé kapalo a tlačili se na nás cizí hosté).

Den 2 a 3 Frigg

74 Nm

Bobišće (Brač)

Lovišće (Šćedro)

Polače (Mljet)

Po parádním dni jsme se pořádně vyspali v prostorných kajutách. Krásné slunečné ráno nám nezkazil ani fakt, že jsme nenašli sprchy, do kterých jsme se fakt těšili. Ale co. Vždyť za chvilku se vykoupeme.

9:30
Snídáme pod deštníkem asi 5 metrů od naší jachtičky. I když ceny jsou tu trošku přemrštěné, za ty výborné omelety, excelentní palačinky, stoprocentně pomerančové limonády a krémová capuccina to fakt stálo. Škoda, že se skoro celou dobu bavíme jen o hovnech.

10:00
Neúprosná kritika sousední, zatím spřátelené posádky. Nesrozumíme jejich počínání a navíc blbě čumí.

11:45
Kotvíme na první koupačku v zátoce Livka.

12:30
Koupačka byla lehce studená, ale velmi povzbuzující. Vyrážíme směr Sv. Klement. Navázali jsme už rádiové spojení s Leukotheou II. V zátoce ale z nepochopitelných důvodů parkovali asi 100m od nás, a to jsme nikdo plavat nechtěli.

13:00
Na palubě se rozmáhá čtenářský kroužek.

14:30
Kotvíme v zátoce Soline na Sv. Klementu mezi ním a ostrůvkem. Je to tu podstatně méně romantické, než se zdálo z mapy.

16:00
Trošku nedobrovolně opouštíme zátoku, protože zesílil vítr na 20 uzlů a přestala držet kotva. My zatím v podpalubí řešili problém s odbadem, který ani naše nejschopnější hajzlbába Ivča nedokázala vyřešit.

16:30
Problém je vyřešen. Hajzlbába Ivča se poradila s instalatérem Radkem a společnými silami odpad uvolnili. Vytahujeme plachty a plujeme směr Šćedro.

19:37
Po krátkém soulodění se spřátelenou jachtičkou jsme se rozhodli překotvit na ijiné místečko, abychom se nesťukli s nespřátelenou jachtičkou, přičemž jsme využili zákonu zvednuté kotvy. Spřátelená jachtička Ondrova bude ale asi kotvit marně, protože si na minulé zastávce luxusně ohli kotvu. Uvidíme, jak to s nimi dopadne…

22:00
Záblesk z vedlejší lodi nás upozornil na velký radius pohybu a byli jsme nuceni buď překotvit, nebo odplout. Takže jsme odpluli. Noční přeplavba je realizována o pár hodin dřív než jsme plánovali. Sousední loď jen s lehkým zpožděním, (když jsme vyplouvali, zrovna večeřeli) také zažili to samé.

Noční přeplavba vyla strastiplná. Vítr nás bičoval, vlny si přehazovaly naši loď z boku na bok. Poseidón byl asi rozzlobený, nebo chtěl spíš možná otestovat odolnost, sehranost, vytrvalost, nervy, kvalitu a žaludek kapitána a posádky. V bdění jsme se střídali, dokonce i Zdunda předal na chvíli kormidlo tomu nejzodpovědnějšímu a nejschopnějšímu z nás čili Radkovi a šel si zdřímnout. Jak na smilování boží jsme čekali na rozednění, abychom bezpečně vpluli do zátoky. Leč slunce ne a ne vyjít. Hvězdy bledly, obzor na východě se rozjasňoval, ale pořád byla přílišná tma na proplutí mezi skalisky do zátoky. Proto kapitán rozhodl prodloužit plavbu o hodinu a proplout až vzdálenějším průlivem. Únava rostla, oční víčka klesala, obsah žaludku se nebezpečně přibližoval ústní dutině. Po nekonečně dlouhých desítkách minut plavby v obřích vlnách jsme vpluli do klidné zátoky na Mljetu. Ó, téměř bezvětří, vlny minimální. Mooringování u mola nám připadá nereálné, kloudnou bójku hledáme marně. Rozhodneme se zakotvit. První pokus se nezdařil, druhý už je úspěšný. Hurá! Jdeme spát! Nezabrání nám v tom ani sveřepý kohout, který ne a ne držet zobák. Nezabrání nám v tom ani durch mokrá postel. Brání nám v tom pouze neustále pípající alarm, který hlásá, že se na jeho vkus až moc pohybujeme. Nám to však tak nepřipadá, takže DOBROU NOC!

9 a něco
Je tu zas ráno. Blanka vstává a je nějak moc aktivní. Po chvíli vstávám i já, dáma přes výkaly (Ivča), zanedlouho i do růžova vyspaný Franta s trčícími vlasy a Vojta s neprobuzenýma očičkama. U vydatné snídaně debatujeme o hlubokých tématech. Přišli jsme například na to, že Nastěnka neměla jasno v astronomii, Ivánek byl absolutně neschopný učitel, Kryštof Kolumbus byl největší námořník-lůzr a Vikingové byli borci.

Poté, co vstal i zbytek a všichni jsme se dosyta nasnídali, přeparkováváme svoji loď k molu. Nechceme riskovat, že se vrátíme z výletu po Mljetu a loď bude fuč. Asi je tu špatné dno či co, takže kotva nedrží.

po poledni
Vyrážíme i s posádkou naší spřátelené lodi, která věří své originálně ohlé kotvě, na výlet. Za 100 kn (nebo 60kn pro studenta) si kupujeme vstup do národního parku i s plavbou na lodi. Haluzově dostáváme 2 lístky za 100 kn od neznámé paní. Třicetiminutovou procházkou se dostáváme do Pristoniště k Velikomu jezeru. Loď nás odsud odváží na nedaleký ostrov Sv. Marija s nádherným starým klášterem. Ještě hlubší zážitek nám však přinášejí místní oslíci, se kterými se díky našemu charizma a hlavně díky Zdundou nalezeným kartáčům přátelíme. Nejraději bychom si toho jednoho vzali k nám na jachtu, bohužel je tu však mnoho „ale“. Oslíka tedy necháváme v ohradě a s očima plnýma slz ho opouštíme. Po malé svačince a pivku v místním restaurantu usedáme opět na loď, která nás odváží k Malomu jezeru. Při hledání vhodného místa na koupání se všichni sobě poztrácíme. Mezitím Frantík s Haníkem nalézají kešku i s obřím pavoukem. Po dlouhých desítkách minut se všichni šťastně shledáme a jdeme se koupat do teploučkého, slaného Maleho jezera. Parádně se vyblbneme v průplavu mezi Velikom a Malom jezerom, kde teče docela silný proud. Vůbec nám nevadí, že si většina našich čeckých a polských kamarádů pořezala nohy o ostré kameny na dně průplavu. Zdunda s Ladičkou si půjčují lodičku a plaví se po jezerech. My ostatní se mezitím skvěle bavíme házením žabek do vody, trefováním plovoucí šišky kameny, hodem do dálky… Naštěstí až když odcházíme, dostáváme sprďunk a všímáme si cedule „zákaz házení šutrů do vody“.

18:00
Protože se blíží čas večeře, vracíme se lodí do Pristoniště. Odtud nás místí autobusek pro 8 osob přiváží zpět k jachtám. Ačkoli jsme měli loĎku zamčenou jen přehozeným ručníkem, protože nám jaksi nedodali dveře, nacházíme ji po několikahodinovém výletě nevykradenou. Dokonce i sousední posádka se shledává se svou jachtou, kterou nechalui pouze zakotvenou svou kotvou na odpis. Po chvíli však cizí pán, připluv na člunu, sděluje, že jejich jachtička má sklony k utíkání a již dělala pá pá přístau, když v tom k ní doplul anonymní mořský vlk, přivezl ji zpět, zakotvil a navždy zmizel. Ani poděkovat mu tedy nemůžou. No ti měli víc štěstí než rozumu. Velmi otřesená posádka v čele s kapitánem Ondrou se tedy rozhodne přeparkovat loď k molu, i když je to stojí neuvěřitelných 100 Eur.

18:30
Blanka s Frantíkem vaří, my ostatní jdeme na obchůzku městečka. Fascinuje nás silnice vedoucí středem trosek římského paláce. Zuzka je otřesena kvůli bezprizorně uvázaným psům v pustých zahradách domů.

21:00
Část naší posádky jde navštívit naše otřesené kamarády, kteří čekají na někoho, kdo se jim má podívat na tu kotvu. Ondra se Zdundou vedou kapitánské řeči. My ostatní, ať už jsme na té nebo té jachtě, chlastáme.

21:30
Vracíme se zpět na naši jachtu. Potkáváme muže se šroubovákem a posíláme ho k Ondrovi. To je ten, co jim má spravit kotvu. Cha cha. Se šroubovákem toho asi moc nezmůže…

22:00
Rozjíždí se velká párty na zádi naší lodi. Přichází i sousední posádka, kterou opíjíme zkaženým tramínem. Děláme kravál, což se nelíbí jihoafričankám z vedlejší lodi.

něco po půlnoci
Ač to nikdo nečekal, Ondrova posádka přesla bez úhony lávku z lodi na molo. Někteří z nich nemohou chytnout správný směr k sobě na loď. My jdeme v poklidu spát.

Den 4 Frigg

40,8 Nm

Polače (Mljet)

Dubrovník ACI Marina

8:20
Vyplouváme směr Dubrovník

Houpeme se na velkých vlnách, mnohým je šouflo, ale narozdíl od sousední posádky, mající kocovinu z našeho tramínku, udržujeme obsah žaludku v dutině břišní.
Vítr nám přeje, takže vytahujeme genu. Na to, že hlavní plachtu necháváme smotanou, frčíme fakt slušně. Ani náklon není špatný.

13:00
Zastavujeme se na koupačku, po které všichni toužíme. Letos jsme se ještě moc nekoupali. Nakonec však do chladného moře vleze pouze otužilá Ladička a Ivča. Ani členům sousední lodi se do vody zrovna dvakrát nechce, a tak nás připlavou navštívit jen Haník s Markem.
V zátoce si vaříme oběd.

14:15
Uháníme na plný motor do Dubrovníku.

17:00
Kotvíme (mooringujeme) v marině ACI Dubrovník. Moc sympatický pán pomahač místní nám hned všechno ukázal.
Navštívili jsme sprchy. Jsme jako vyměnění. Chystáme se navonění na procházku po městě. Dost nás láká i bazén, který plánujeme využít k narozeninové párty.

Dobíháme autobus a jedeme do starého města. Po výborné zmrzlině se rozdělujeme a po skupinkách objevujeme krásy tohoto historického centra i místa, kde se točily Games of Thrones. Uchvacuje nás basketbalové hřiště s moderním povrchem, ze kterého je krásný výhled na město. Půlka naší lodi se ztratila a přichází se zpožděním na meeting point.

20:30
Hledáme restauraci, kam bychom si v 8 lidech sedli k jednomu stolu.

21:00
Sedíme a vybíráme jídlo. Číšník má neuvěřitelnou paměť.

22:30
Po otázce: „Could we play please?“ platíme a odcházíme. Taxi nás odváží zpět a jdeme spát.

Den 5 Frigg

66,8 Nm

Dubrovník ACI Marina

Mali Lago (Lastovo)

Natankovali jsme pro jistotu na benzince zásobu nafty na zpáteční cestu a vyrážíme do bouřkových mraků a jižního větru.

Vjíždíme do úděsné bouře, déšť nás bičuje, kapitán se rozhodne otočit směr o 180° a schovat se v blízké zátoce. Dobře udělal. Vyhnuli jsme se tak větru o nárazech 50 uzlů, vlnám, hromům i bleskům. Kotvení se sice nezdaří, takže kroužíme po zátoce a vyčkáváme. Za silného deště vyrážíme ze zátoky. Bouře už je fuč a my jedeme vstříc modré obloze. Bouře nás stála mnoho nervů, a tak si je spravujeme litry alkoholu a doutníčky. Jsme na šrot. Kapitán nejvíc.

15:00
Koupačka za lodí. Vožení na fendru při rychlosti 5 uzlů prostě stojí za to. Opilá posádka i kapitán začínají střízlivět, tak se jdeme rychle napát a opět jedeme směr Korčula.

15:25
Záměr jet na Korčulu byl změněn, plán zní jet na Lastovo na obrněnky. Sousední z(ne)přátelená loď, která jela mořskou stranou (my v klidu mezi ostrovy) vyměkla a jede na Korčulu, takže jsme se rozdělili.

16:30
Svoboda prsíčkům!

18:00
Kapitán se po zážitku v bouřce dost opil a musel si jít odpočinout do podpalubí. Na hodinu a půl řídí loď o něco střízlivější Radek.

20:30
Zakotveno v zátoce Mali Lago na Lastovu.

23:20
Jsme po noční koupačce s obrněnkami. Voda byla studená a efekty obrněnek poněkud tlumil měsíční svit, nicméně i tak to bylo velmi příjemné a osvěžující.

Den 6 Frigg

47,7 Nm

Mali Lago (Lastovo)

Komiža (Vis)

7:30
Krásný slunný den s lehkým jihovýchodním vánkem.

9:30
Plavba na potápějícím se člunu k ponorkovému bunkru. Cesta byla dobrodružná. Bunkr nás však lehce zklamal. Je asi nedokončený. Nejlepší na něm byla ozvěna.

10:30
Koupačka. Voda teplá. Frantova hovna už odplula. Jde se snídat.

10:48
Vyplouváme.

12:00
Naprostý relax. Zakládáme čtenářský klub.

13:30
Koupačka v zátoce Gradina. Jsme na bójce. Málem jsme přišli o hák.

16:45
Návštěva zátoky Stiniva. Je tam ale pořád moc hluboko a je moc úzká. Navíc se tam snažily zakotvit další dvě lodě a jenom za tu chvíli, kterou jsme tam strávili se tam vystřídaly 3 čluny s turisty. Vyrazili jsme tedy směr Komiža.

18:50
Parkujeme na mooring v Komiži. Leukothea je ještě dvě hodiny za námi. Vyráželi z Korčuly a tak to měli o kus dál. Vyrážíme do města na procházku. Zvolili jsme ale zprvu špatnou stranu města, takže jsme se kochali pouze zbořeninami a paneláky, nicméně i to mělo svoje kouzlo. Na obzoru vyhlížíme Leukotheu, ale pořád nic.
Prošli jsme tedy ještě tu hezčí stranu městečka a Leukothea už se vynořila a parkuje na molu kousek od nás. Vítáme se a sdělujeme si zážitky z bouře včera i další, pozitivnější navazující události. Ochutnáváme rumy a porovnáváme rozdíly mezi 12 a 15-ti letýmn El Doradem. Jednoznačný verdikt nepadl.
Chystáme včeři a Gin s Tonikem.
Trošku to tu houpe. Přeci jen fouká celý den od západu. Tak doufám, že do sebe se sousedy nebouchneme stěžni.
Končím zápis na molu v Komiži přihnutím z lahve našeho patnáctiletého rumíku.

Den 7 Frigg

47,2 Nm

Komiža (Vis)

Marina Kaštela

Jsou 3 hodiny ráno, budí nás moldavští sousedé a my s ospalky nechápeme co se děje. Dva statní jedinci donášejí do salonku Ivču, která je v bezvědomí. Salonek se v tu ránu mění na polní ordinaci a všichni se snaží udržet Ivču při vědomí. Jak se později dozvídáme, vypila skoro celou láhev Tatra Tea (52%). Otravu alkoholem značně komplikuje Ivčino dramatické dýchání. Máme podezření na astma, tak hledáme inhalátory a snažíme se Ivču dostat do klidnějšího stavu. Po chvilce nás přepadá panika, když si myslíme, že nedýchá. Voláme 112 a za chvilku (cca 10 minut) přijíždí sanitka, která Ivču i s Blankou a spoře oděným Frantou převáží do nemocnice. Vracíme se zcela probraní na jachtičku a čekáme. Za naecelou hodinu je sanitka zpátky a doktoři nám sdělí, že je to jasná otrava a s astmatem problém není. Zbylou noc se Ivča musí hlídat. První hlídku si bere blanka s Frantou a drhuou Zuzka s Radkem. Do rána Ivča spí a probouzí se až po poledni. Během jejího spánku jsme navštívili modrou jeskyni na Biševu. 40 kun za to stálo.

Je krátce po poledni a Ivča se probouzí, zvrací a vypadá velice zmateně. Zbytek posádky dospává noc a nadále mížíme směr Kaštela.