Den 2 a 3 Frigg

74 Nm

Bobišće (Brač)

Lovišće (Šćedro)

Polače (Mljet)

Po parádním dni jsme se pořádně vyspali v prostorných kajutách. Krásné slunečné ráno nám nezkazil ani fakt, že jsme nenašli sprchy, do kterých jsme se fakt těšili. Ale co. Vždyť za chvilku se vykoupeme.

9:30
Snídáme pod deštníkem asi 5 metrů od naší jachtičky. I když ceny jsou tu trošku přemrštěné, za ty výborné omelety, excelentní palačinky, stoprocentně pomerančové limonády a krémová capuccina to fakt stálo. Škoda, že se skoro celou dobu bavíme jen o hovnech.

10:00
Neúprosná kritika sousední, zatím spřátelené posádky. Nesrozumíme jejich počínání a navíc blbě čumí.

11:45
Kotvíme na první koupačku v zátoce Livka.

12:30
Koupačka byla lehce studená, ale velmi povzbuzující. Vyrážíme směr Sv. Klement. Navázali jsme už rádiové spojení s Leukotheou II. V zátoce ale z nepochopitelných důvodů parkovali asi 100m od nás, a to jsme nikdo plavat nechtěli.

13:00
Na palubě se rozmáhá čtenářský kroužek.

14:30
Kotvíme v zátoce Soline na Sv. Klementu mezi ním a ostrůvkem. Je to tu podstatně méně romantické, než se zdálo z mapy.

16:00
Trošku nedobrovolně opouštíme zátoku, protože zesílil vítr na 20 uzlů a přestala držet kotva. My zatím v podpalubí řešili problém s odbadem, který ani naše nejschopnější hajzlbába Ivča nedokázala vyřešit.

16:30
Problém je vyřešen. Hajzlbába Ivča se poradila s instalatérem Radkem a společnými silami odpad uvolnili. Vytahujeme plachty a plujeme směr Šćedro.

19:37
Po krátkém soulodění se spřátelenou jachtičkou jsme se rozhodli překotvit na ijiné místečko, abychom se nesťukli s nespřátelenou jachtičkou, přičemž jsme využili zákonu zvednuté kotvy. Spřátelená jachtička Ondrova bude ale asi kotvit marně, protože si na minulé zastávce luxusně ohli kotvu. Uvidíme, jak to s nimi dopadne…

22:00
Záblesk z vedlejší lodi nás upozornil na velký radius pohybu a byli jsme nuceni buď překotvit, nebo odplout. Takže jsme odpluli. Noční přeplavba je realizována o pár hodin dřív než jsme plánovali. Sousední loď jen s lehkým zpožděním, (když jsme vyplouvali, zrovna večeřeli) také zažili to samé.

Noční přeplavba vyla strastiplná. Vítr nás bičoval, vlny si přehazovaly naši loď z boku na bok. Poseidón byl asi rozzlobený, nebo chtěl spíš možná otestovat odolnost, sehranost, vytrvalost, nervy, kvalitu a žaludek kapitána a posádky. V bdění jsme se střídali, dokonce i Zdunda předal na chvíli kormidlo tomu nejzodpovědnějšímu a nejschopnějšímu z nás čili Radkovi a šel si zdřímnout. Jak na smilování boží jsme čekali na rozednění, abychom bezpečně vpluli do zátoky. Leč slunce ne a ne vyjít. Hvězdy bledly, obzor na východě se rozjasňoval, ale pořád byla přílišná tma na proplutí mezi skalisky do zátoky. Proto kapitán rozhodl prodloužit plavbu o hodinu a proplout až vzdálenějším průlivem. Únava rostla, oční víčka klesala, obsah žaludku se nebezpečně přibližoval ústní dutině. Po nekonečně dlouhých desítkách minut plavby v obřích vlnách jsme vpluli do klidné zátoky na Mljetu. Ó, téměř bezvětří, vlny minimální. Mooringování u mola nám připadá nereálné, kloudnou bójku hledáme marně. Rozhodneme se zakotvit. První pokus se nezdařil, druhý už je úspěšný. Hurá! Jdeme spát! Nezabrání nám v tom ani sveřepý kohout, který ne a ne držet zobák. Nezabrání nám v tom ani durch mokrá postel. Brání nám v tom pouze neustále pípající alarm, který hlásá, že se na jeho vkus až moc pohybujeme. Nám to však tak nepřipadá, takže DOBROU NOC!

9 a něco
Je tu zas ráno. Blanka vstává a je nějak moc aktivní. Po chvíli vstávám i já, dáma přes výkaly (Ivča), zanedlouho i do růžova vyspaný Franta s trčícími vlasy a Vojta s neprobuzenýma očičkama. U vydatné snídaně debatujeme o hlubokých tématech. Přišli jsme například na to, že Nastěnka neměla jasno v astronomii, Ivánek byl absolutně neschopný učitel, Kryštof Kolumbus byl největší námořník-lůzr a Vikingové byli borci.

Poté, co vstal i zbytek a všichni jsme se dosyta nasnídali, přeparkováváme svoji loď k molu. Nechceme riskovat, že se vrátíme z výletu po Mljetu a loď bude fuč. Asi je tu špatné dno či co, takže kotva nedrží.

po poledni
Vyrážíme i s posádkou naší spřátelené lodi, která věří své originálně ohlé kotvě, na výlet. Za 100 kn (nebo 60kn pro studenta) si kupujeme vstup do národního parku i s plavbou na lodi. Haluzově dostáváme 2 lístky za 100 kn od neznámé paní. Třicetiminutovou procházkou se dostáváme do Pristoniště k Velikomu jezeru. Loď nás odsud odváží na nedaleký ostrov Sv. Marija s nádherným starým klášterem. Ještě hlubší zážitek nám však přinášejí místní oslíci, se kterými se díky našemu charizma a hlavně díky Zdundou nalezeným kartáčům přátelíme. Nejraději bychom si toho jednoho vzali k nám na jachtu, bohužel je tu však mnoho „ale“. Oslíka tedy necháváme v ohradě a s očima plnýma slz ho opouštíme. Po malé svačince a pivku v místním restaurantu usedáme opět na loď, která nás odváží k Malomu jezeru. Při hledání vhodného místa na koupání se všichni sobě poztrácíme. Mezitím Frantík s Haníkem nalézají kešku i s obřím pavoukem. Po dlouhých desítkách minut se všichni šťastně shledáme a jdeme se koupat do teploučkého, slaného Maleho jezera. Parádně se vyblbneme v průplavu mezi Velikom a Malom jezerom, kde teče docela silný proud. Vůbec nám nevadí, že si většina našich čeckých a polských kamarádů pořezala nohy o ostré kameny na dně průplavu. Zdunda s Ladičkou si půjčují lodičku a plaví se po jezerech. My ostatní se mezitím skvěle bavíme házením žabek do vody, trefováním plovoucí šišky kameny, hodem do dálky… Naštěstí až když odcházíme, dostáváme sprďunk a všímáme si cedule „zákaz házení šutrů do vody“.

18:00
Protože se blíží čas večeře, vracíme se lodí do Pristoniště. Odtud nás místí autobusek pro 8 osob přiváží zpět k jachtám. Ačkoli jsme měli loĎku zamčenou jen přehozeným ručníkem, protože nám jaksi nedodali dveře, nacházíme ji po několikahodinovém výletě nevykradenou. Dokonce i sousední posádka se shledává se svou jachtou, kterou nechalui pouze zakotvenou svou kotvou na odpis. Po chvíli však cizí pán, připluv na člunu, sděluje, že jejich jachtička má sklony k utíkání a již dělala pá pá přístau, když v tom k ní doplul anonymní mořský vlk, přivezl ji zpět, zakotvil a navždy zmizel. Ani poděkovat mu tedy nemůžou. No ti měli víc štěstí než rozumu. Velmi otřesená posádka v čele s kapitánem Ondrou se tedy rozhodne přeparkovat loď k molu, i když je to stojí neuvěřitelných 100 Eur.

18:30
Blanka s Frantíkem vaří, my ostatní jdeme na obchůzku městečka. Fascinuje nás silnice vedoucí středem trosek římského paláce. Zuzka je otřesena kvůli bezprizorně uvázaným psům v pustých zahradách domů.

21:00
Část naší posádky jde navštívit naše otřesené kamarády, kteří čekají na někoho, kdo se jim má podívat na tu kotvu. Ondra se Zdundou vedou kapitánské řeči. My ostatní, ať už jsme na té nebo té jachtě, chlastáme.

21:30
Vracíme se zpět na naši jachtu. Potkáváme muže se šroubovákem a posíláme ho k Ondrovi. To je ten, co jim má spravit kotvu. Cha cha. Se šroubovákem toho asi moc nezmůže…

22:00
Rozjíždí se velká párty na zádi naší lodi. Přichází i sousední posádka, kterou opíjíme zkaženým tramínem. Děláme kravál, což se nelíbí jihoafričankám z vedlejší lodi.

něco po půlnoci
Ač to nikdo nečekal, Ondrova posádka přesla bez úhony lávku z lodi na molo. Někteří z nich nemohou chytnout správný směr k sobě na loď. My jdeme v poklidu spát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.